Tyto stránky již nejsou aktualizovány - přejděte prosím na nové střediskové stránky
bilaliska.skauting.cz
Oddílová bobovačka 2019
Spolecne dovadeni na sněhu proběhlo v sobotu 9. února od 14:00. U zákazové značky se nás mnoho nesešlo. Že Šedé šestky dorazili: Štěpán, Honzík, Kubík a Luboš. Z Cvrčků Jára s bratrancem Adamem. Z vedoucích Jirka a Námořník. Ovšem než jsme stačili vyrazit, musel nás Jirka z pracovních důvodu opustit.
Nejdříve jsme od čtvrté kapličky vykonali první sjezd zpět k zákazovce. Nejlépe to jelo Járovi.
Následoval výstup mezi pátou a šestou kapličku, kde se provedlo několik sjezdů. Zde to jezdilo nejlépe. Jen ohradníky nás trochu omezovali a nemohli jsme bezstarostně využít nejpříkřejší část svahu. Následoval sjezd k čtvrté kapličce, odkud jsme se přesunuli k chatě Amálce, abychom ve venkovním krbu zkusili rozdělat oheň. To sice původně v plánu nebylo, ale vzhledem k počtu to byla vhodná alternativa. V omezeném čase se nám nepodařilo najít dostatečně suché dřevo a chrastí a tak jsme si museli vypomoci papírem. K dispozici byly jablka. Někdo si ho alespoň trochu opekl, někdo zvolil studenou variantu.
I od chaty Amálky se dobře bobovalo. Lubošovi se podařil dojet od chaty slušně daleko. Rekord byl sice zanedlouho překonán Adamem, který měl však k dispozici boby s volantem.
Čas utekl kouř s krbu a tak nám zbylo jen několik málo minut na přesun zpět do aleje a poslední sjezd k zákazovce, kde již většina rodičů čekala. Přišel i Jirka, který stihl vyřešit či bylo potřeba.
Akce se zdařila. Snad bude příště větší účast.
Námořník
Středisková víkendovka v Nymburku
Do Nymburka jsme přijeli ve čtvrtek 17. listopadu 2016 kolem poledne a už nás u nádraží čekala Ševa s dodávkou, aby nám odvezla batohy do skautské základny zvané Tortuga.
My jsme se vydali po krásách Nymburka směrem ke klubovně. Průvodkyní nám byla Kitty, Kuba a Josífek. Prošli jsme parkem, kde nejzajímavější bylo spatřit nutrie a labutě, které obývaly řeku Labe uprostřed města. Nutrie se nás vůbec nebály, skoro to vypadalo, že by se nechaly i pohladit. Potom jsme šli kolem královských hradeb, které jsou dominantou města.
Po příchodu ke klubovně jsme ještě pobyli na zahradě, kde bylo spousta průlezek a kolotočů. Potom jsme se rozdělili do družstev a mohli začít s první hrou a tou bylo poznávání ptáků a jejich hlasů.
V pátek dopoledne jsme si zahráli další hru, tentokrát na zahradě u klubovny. Napiš co nejvíce přírodnin, které se vyskytují na zahradě. A bylo jich tam spousta. Odpoledne jsme vyrazili po dalších zajímavostech ve městě. Samozřejmě v podobě hry. Takové hledání skřítků Nárožníčků, kteří se schovávali pod nárožními kameny. Cílem bylo projít k bodům zobrazeným na mapě a splnit zadané úkoly. Po tomto vyplnění nám v infocentru dali odměnu, kterou byla omalovánka se skřítky Nárožníčky.
V sobotu nám trošku pršelo, tak se hrály hry uvnitř a odpoledne jsme navštívili zdejší divadlo. Hráli představení Ježibaby z Babína. Les, který byl nedaleko města se právě jmenoval Babín.
Víkendovka nám utekla rychleji než voda, co teče Nymburkem a už nám nezbývá než vzpomínat a také těšit se na další skautskou akci.
Tábor 2016
Úryvek z táborových zápisků…
Letošní umístění našeho velectěného střediskového tábora se vrací zpět na hadovitou louku „Na Pasínkách“, kterou tímto aktem pocty návštěvy křtíme již po třetí. Od minula zde značně prořídlo stromové osazenstvo. Množství okolních táborů je stabilní (3 další), vosy neagresivní a hovada rozdováděná. Rozmístění stanů tvoří jakýsi „paúhelník“ – něco jako obdélník.
Nejbližší tábor je vzdálený asi sto metrů, tudíž by mělo docházet k bližším mezitáborovým vztahům, což se v praxi projevilo tak, že jsme byli dvakrát pozvání na „nekonečnou“ mši a jednou nám byl doručen hrnec s langošema, který jsme směnili za část dovezené pizzy.
Počasí bylo z počátku podchlazené a mírně nepřátelské. Přijet z 35 °C do 15°C je kvalitní šok. Vítr nevyzpytatelný. Jednou se do nás opřel s takovou intenzitou, že nám odvál sprchový kout o dobrých pár metrů. Aj to bylo pozdvižení!
Žaludky nám plní Hanka, děti zašívá Lída a o program se stará zbytek vedoucích. Vedoucích nás jezdí čím dál méně, ale i tak je situace stabilizovaná (kolem 50 dětí na 12 vedoucích).
V době vyhotovování tohoto zápisku (desátý den tábora) lze konstatovat, že počet zraněných je neúměrně nízký. Opatrnost nebo štěstí? Ani těch nacucaných klíšťat tolik není.
Dosud se na táboře uskutečnilo několik vodních bitev s balónky i ešusy, hrál se volejbal i již tradiční Bitva dvou hradů. Dvě půlky tábora dva dny po sobě obohatili šumperské koupaliště o svou přítomnost. Prognózy zážitků dnů dalších jsou plné otazníků, tudíž listujte dále, abyste věděli, co nás čekalo a neminulo. … konec úryvku
Víkendová výprava do Rudy nad Moravou 24. - 26. května 2013
Sraz byl naplánován na pátek 24. května ve tři hodiny na autobusku, kam všichni včas dorazili. Hned v Králíkách jsme nabrali desetiminutové zpoždění, a proto jsme v Hanušovicích při přestupu na vlak museli trochu spěchat. V Rudě na nádraží na nás již čekal místní skaut - Mitch, který nás doprovodil ke klubovně a seznámil nás s prostorami a možnostmi ubytování. Ač se jednalo o střediskovou klubovnu, byla to jen jedna větší místnost s krbem. Pro naši výpravu však ideální stav. V pátek odpoledne měli místní skauti ještě pravidelné družinovky a abychom je nerušili, vyrazili jsme na procházku po obci a nejbližším okolí. V parku jsme si zahráli několik her. Kolem sedmé jsme se již ubytovali, připravili večeři (párky s chlebem) a zatopili v krbu. Následoval volnější program s hraním deskových her (Osadníci, Sabotér, Farmář, Bang). Před jedenáctou hodinou jsme si zazpívali večerku a šli spát. Usnutí nám zpříjemnily Werichovy pohádky - Král měl tři syny a Moře, strýčku, proč je slané?
V sobotu ráno byl budíček o půl osmé. K snídani byl chleba s povidly a čaj. Na devátou hodinu byl naplánován odchod na celodenní výlet. Předpověď na víkend byla velmi mizerná, mělo pršet a teplota neměla překonat deset stupňů. Proto byli všichni ještě v pátek před odjezdem seznámeni, že si mají přibalit plavky a ručník, abychom mohli jít při špatném počasí do bazénu. Leč v sobotu ráno sluníčko odvážně bojovalo s mraky. Nicméně všichni již s bazénem počítali a tak plavky a ručník patřily k povinné výbavě. Vyrazili jsme. U kostela jsme se napojili na zelenou turistickou značku, prošli obce Hrabenov a Radomilov. Obdivovali jsme v lese zastrčený 
kostelík a pak následoval výstup na vrchol kopce Háj, kde je postavena stejnojmenná rozhledna. Z rozhledny je opravdu pěkný rozhled na všechny strany. Panoramatické fotografické snímky s popisky blízkých i vzdálených kopců a míst jsou velmi povedené. Téměř všichni si otiskli do deníků další razítko. Následovala obědová přestávka. Sestup do Šumperka trval mnohem kratší dobu a přesně podle plánu jsme kolem druhé hodiny dorazili k Geschaderovu domu, kde je stálá expozice Čarodějnických procesů. Zajímavá prohlídka zaujala i díky neobvyklému průvodcovskému systému - každý dostal sluchátka s elektronickým zařízením, které pouštělo vyprávění podle toho, ve které místnosti se návštěvník zrovna nacházel. V závěru expozice si odvážlivci mohli vyzkoušet některé mučící prostředky.
Následovala téměř dvouhodinové plavání, cachtání a saunování v krytém bazénu a pak již cesta na vlak, který nás odvezl zpět do Rudy. K večeři byli těstoviny buď s párkovou omáčkou, nebo cukrem. Než jsme se vydali na kutě, zazpívali jsme si známé písničky u ohně v krbu. Se zhasnutým světlem to byla opravdu příjemná atmosféra.
V neděli ráno sice nikdo ze spacáku nespěchal, ale ani dlouho nezahálel, když nastal budíček a výzva k rozcvičce - kde jinde než před klubovnou na sluníčku. K snídani byly rohlíky a chleba opět s povidly ale nikomu to nevadilo. Ti, kdo chtěli jít do kostela, se před devátou vytratili z klubovny, ostatní se pustili do balení a úklidu klubovny a ve zbylém čase došlo opět na deskové hry. K obědu byla sekaná s bramborovou kaší, kterou jsme bohužel trochu přesolili, ale alespoň je na co vzpomínat. V jednu hodinu jsme se vyfotili před klubovnou a vydali se na vlakové nádraží. Vlak, kterým jsme měli jet do Hanušovic, měl deset minut zpoždění a protože jsme na přestup na autobus měli podle jízdního řádu jen sedm minut, tak jsme se báli, že nám ujede. Maminka Šmouly, která si pro Šmoulu, Ďuru a Kubu přijela autem, však o naší výpravě informovala řidiče autobusu a ten počkal. V autobuse tedy cestovali již jen vlčata, Kubík a Pavouk. V zadní části jsme polohlasně odříkali pokřik vlčat a vzpomínali na celou zdařenou výpravu. S malým zpožděním jsme dorazili na autobusko v Králíkách, kde na většinu účastníků již čekali rodiče.
Z každé družiny se výpravy účastnil alespoň jeden člen. Jmenovitě pohodový víkend zažili: Ďura, Kaštánek, Klárka, Kuba, Kubík, Matěj, Mates, Patrik, Pavouk, Šmoula, Špunt a z vedoucích jeli Jirka, Námořník a Renek. Doprovázel nás samozřejmě i pes Mates.
Tvrz Orenov 2013
Dne 6. 4. 2013 se naše středisko zúčastnilo zábavné hry Tvrz Orenov. Šlo o podobu soutěže Klíče od Pevnosti Boyard. Za naše středisko se zúčastnily čtyři týmy. V každém týmu bylo vždy pět dětí a jeden dospělý. Družstvo muselo být smíšené a celkový součet věku dětí nesměl přesáhnout 75 let. Soutěž pořádali skauti z Letohradu a kromě našich týmů už se zúčastnil jen tým z Verměřovic. Na startu tak stanuly týmy PLP, Smíšci, Hobiti a Yeti (Králíky a Červená Voda) a Turci (Verměřovice).
Po předvedení pokřiků jednotlivých týmů se asi v půl desáté startovalo. Na první etapu hry byl dán limit 90 minut. Sbíraly se diamanty za splněné úkoly na dvanácti stanovištích. Jednalo se o hádanky, úkoly na zručnost, postřeh – zkrátka všehochuť. Asi nejkurióznějším úkolem bylo snědení celé syrové cibule. Pro postup do další části hry bylo nutné nasbírat alespoň pět diamantů, což se povedlo všem družstvům. Družstva, která měla více diamantů, měla výhodu. V další části hry se jednalo o vzájemné souboje týmů v petangu a dominu, poslední souboj byl proti strážci pokladu a to, komu déle vydrží v ruce zapálený papír rozměru A4. Zde se zapisovaly pouze prohry a výhry, které se přepočítávaly na výsledný čas. Třetí částí hry bylo sbírání indicií k heslu. Ty se opět sbíraly na různých stanovištích, kterých bylo šest. Z nasbíraných indicií se muselo uhádnout heslo. Pokud nějaké indicie chyběly a mělo družstvo více jak pět diamantů, mohlo je směnit za další nápovědy. Pokud družstvo heslo uhodlo, dostalo se k další části - luštění šifry. Zde se opět započítával čas a také její vyluštění bylo podmínkou pro vstup do sálu s pokladem.
V sále s pokladem už nám byl přepočítán celkový čas na sbírání pokladu. Byly to papírové lístky uzamčené v truhle. V celkovém nasbíraném čase jsme museli truhlu otevřít a na určené místo nanosit co nejvíc lístků. Ty se však mohly nosit pouze po dvou. Zde se opravdu ukázala naše fyzická zdatnost.
Ve 14 hodin proběhlo vyhlášení a ukončení hry. Vyhrál tým Turků a týmy z našeho střediska se umístily na druhém až pátém místě. Rozdíly však nebyly veliké. Prověřili jsme naši inteligenci, důvtip, fyzickou zdatnost i odhodlání a moc děkujeme letohradským skautům za přípravu tak hezkého programu. Vše bylo perfektně připravené a byl to moc prima strávený den.
Drakiáda 8.10.
Sešli jsme se v 9:00 na autobusovém nádraží. V celkovém počtu 11 dětí a čtyř dospělých jsme se vydali na drakiádu do Červené Vody. Pojali jsme to jako jednodenní výpravu a vydali se směrem na drakiádu trošku delší cestou. Když jsme vyšlphali do půlky aleje rozhodli jsme, že půjdeme tou schůdnější cestou a odbočili na Amálku. U kapličky jsme začali hrát hru schovávání lístečků. Kuba P. a Sirka si vzali barevné lístečky (žluté,zelené,červené), šli napřed a lístečky schovávali. Ostatní se rozdělili do tří skupin a snažili se cestou posbírat co nejvíce lístečků svojí barvy. Nebylo to vůbec jednoduché, některé lístečky nenašli ani dospělí, kteří šli jako poslední a měli posbírat co nenašli vlčata. U Mariánského pramene bylo ukončeno první kolo soutěže. Vyhráli červení. Naše trasa nyní vedla na Hedeč, kde bylo ukončeno druhé kolo.Vítězem se tentokrát stalo družstvo žlutých. U rozhledny zase dost foukalo,jako vždycky. Došli jsme až na louku u pramene Tiché Orlice, kde jsme rozdělali oheň v ohništi které tam kdosi vytvořil před námi a začali vařit oběd.Všichni jsme se pustili do shánění dřeva a loupání brambor. Než se uvařil oběd, tak si někteří rozbalili svoje draky a zkusili zda budou lítat. Bohužel se ani jeden drak nevznesl. K obědu byla vynikající gulášovka. Po obědě jsme vyrazili směr Šanov. Nedalo nám to a rozhlíželi jsme se po lese jestli náhodou nenajdeme nějakou houbu. Nemuseli jsme chodit daleko od cestičky a houby jsme nacházeli na skoro každém kroku. Nasbírali jsme 3 plné ešusy. Proběhli jsme Šanovem a zamířili na louku nad vlakovým nádražím v Červené Vodě. Děti byli tak šikovné, že jsme byli v cíli půl hodiny před začátkem drakiády. Všchinirozbalili své draky a pokoušeli se je dostat do vzduchu. bylo slunečné počasí, ale drakům se létat moc nechtělo. Nakonec spousta draků vzlétla. Dva draci nám chtěli uletět úplně, bylo štěstí že se jim provázek zamotal do trávy. Kolem 17:00 hodiny začalo vyhlašování vítězů v kategorii nejmenší, největší a nehezčí drak. Po udělení diplomů a rozdání cen byla drakiáda ukončena. Místní si ještě draky pouštěli a ale nám začala být zima a do odjezdu vlaku směr Králíky zbývalo ještě spousta času. Proto jsme uvítali pozvání do klubovny v Červené Vodě. Tam jsme si zahráli hru citrony. Potom už byl čas jít na vlak.
Tvrz Orenov 2013
Dne 6. 4. 2013 se naše středisko zúčastnilo zábavné hry Tvrz Orenov. Šlo o podobu soutěže Klíče od Pevnosti Boyard. Za naše středisko se zúčastnily čtyři týmy. V každém týmu bylo vždy pět dětí a jeden dospělý. Družstvo muselo být smíšené a celkový součet věku dětí nesměl přesáhnout 75 let. Soutěž pořádali skauti z Letohradu a kromě našich týmů už se zúčastnil jen tým z Verměřovic. Na startu tak stanuly týmy PLP, Smíšci, Hobiti a Yeti (Králíky a Červená Voda) a Turci (Verměřovice).
Po předvedení pokřiků jednotlivých týmů se asi v půl desáté startovalo. Na první etapu hry byl dán limit 90 minut. Sbíraly se diamanty za splněné úkoly na dvanácti stanovištích. Jednalo se o hádanky, úkoly na zručnost, postřeh – zkrátka všehochuť. Nejkurióznějším úkolem bylo asi snědení celé syrové cibule. Pro postup do další části hry bylo nutné nasbírat alespoň 5 diamantů, což se povedlo všem družstvům. Družstva, která měla více diamantů, měla výhodu. V další části hry se jednalo o vzájemné souboje týmů v petangu a dominu, poslední souboj byl proti strážci pokladu a to, komu déle vydrží v ruce zapálený papír rozměru A4. Zde se zapisovaly pouze prohry a výhry, které se přepočítávaly na výsledný čas. Třetí částí hry bylo sbírání indicií k heslu. Ty se opět sbíraly na různých stanovištích, kterých bylo šest. Z nasbíraných indicií se muselo uhádnout heslo. Pokud nějaké indicie chyběly a mělo družstvo více jak pět diamantů, mohlo je směnit za další nápovědy. Pokud družstvo heslo uhodlo, dostalo se k další části - luštění šifry. Zde se opět započítával čas a také její vyluštění bylo podmínkou pro vstup do sálu s pokladem.
V sále s pokladem už nám byl přepočítán celkový čas na sbírání pokladu. Byly to papírové lístky uzamčené v truhle. V celkovém nasbíraném čase jsme museli truhlu otevřít a na určené místo nanosit co nejvíc lístků. Ty se však mohly nosit pouze po dvou. Zde se opravdu ukázala naše fyzická zdatnost.
Ve 14 hodin proběhlo vyhlášení a ukončení hry. Vyhrál tým Turků a týmy z našeho střediska se umístily na druhém až pátém místě. Rozdíly však nebyly veliké. Prověřili jsme naši inteligenci, důvtip, fyzickou zdatnost i odhodlání a moc děkujeme letohradským skautům za přípravu tak hezkého programu. Vše bylo perfektně připravené a byl to moc prima strávený den.
Oddílová bobovačka 21. 1. 2012
V půl druhé jsme se sešli v aleji u zákazové značky. Každý vyzbrojen na sněhové radovánky teplým oblečením a vlastním dopravním prostředkem. Měli jsme v plánu bobovat až u Poutního domu. Z obavy abychom nebyli mokří než se vyškrábeme ke klášteru, jsme se nechali nahoru vyvézt auty. Necelou hodinu jsme "blbnuli" na krátkém, ale prudkém svahu vedle Poutního domu. Než jsme se přesunuli k vleku, zahráli jsme si Eskymáckou honičku. U vleku byl svah mírnější a sníh neuježděný, ale výhodou byl lanový vlek, který nám ulehčil pěší přesuny. Ve čtyři hodiny nás Ševa pozvala na čaj a poté již následovala cesta alejí do Králík. V půl páté zazněl u zákazové značky pokřik Lumpíků. Trochu promočení, unavení, ale nadšení ze super prožitého odpoledne jsme se rozešli.
Listopadový oddílový výlet 27.11.2011
|
Za chladného ale slunečného nedělního počasí se uskutečnil další oddílový podnik. Zúčastnili se ho: Renek, Jirka, Námořník, Kuba P., Sirka, Fíla, Marťan, Pavouk, Patrik, Kubík a Klárka.
|
|
Zasazení stromu k výročí 800 let narození sv. Anežky České,
Turnaj ve florbale
V přijatelném počtu jsme se sešli na autobusku a auty se přesunuli k červenovodské tělocvičně. Od tří hodin se tam uskutečnil střediskový turnaj ve florbale. Bylo vytvořeno šest soutěžních družstev. Z časových důvodů sice nehráli všichni se všemi, ale všichni měli stejné podmínky. Rychle jsme se převlékli ze sportovních úborů do krojů a před pátou již stáli pod farou u připravené díry pro zasazení lípy. Byl vytvořen obdélník na jehož delších stranách stáli vedoucí a mladší účastníci a na kratších stranách pak oldskauti a hosté. Zazpívala se Junácká hymna. Po Fandově stručném uvedení, hovořil také pan starosta Harnych a bratr Luboš ze štítů. Po té následovalo vyhodnocení florbalu – zvítězili červenovodští skauti. Maruška Jahnová byla oceněna bronzovým stupněm medaile za čin junácký, který získala za záchranu dvou lidských životů. Následně došlo k hlavnímu bodu – zasazení lípy a Martina, Robert, Tomáš K. a Námořník měli tu čest tento úkol vykonat. Zasazení proběhlo velice rychle. Na zakončení se zazpívala státní hymna a v těsném kruhu okolo lípy i večerka. Po půl šesté jsme auty vyrazili do Králík. Věříme, že se bude lípě dařit, stejně dobře jako dalším devadesáti devíti lípám vysazeným v naší republice se stejným účelem – k památce sv. Anežky České.
Tábor 2011
A je to, další povedený skautský tábor je za námi...
V sobotu 16. července skončil další skautský tábor střediska Bílá liška. Oficiálně tak skončil i skautský rok 2010/2011. Nečekané červnové události nás přinutili během jednoho týdne najít nové tábořiště. Pro 65 lidí a již pro daný termín to nebyl jednoduchý úkol. Ze třech možných variant jsme vybrali tábořiště Pasínky u Vysokých Žibřidovic. V malebném údolí Prudkého potoka s výhledem na Velkou Šindelnou na jedné straně a na kopce Hrubého jeseníku na opačné straně se tábořilo celkem příjemně.
Z nepříjemných věcí musíme zdůraznit: Několik prvních dnů propršelo a uprostřed táborového kruhu vznikl potůček - skautky však jeho tok usměrnily a žádné další nepříjemnosti nezpůsobil. Po několika dnech bez deště, přišly opět bouřky a silné lijáky, ale vždy jen v noci a nikdy netrvaly dlouho. Nejvíce závažné byly vosy. A byly všude. Mnoho účastníků bodly vosy jednou, některé i vícekrát.
Mezi příjemné zážitky patří bezpochyby celotáborová hra: Bitva dvou hradů; autobusový výlet na Rejvíz a Velké Mechové jezírko, Adrenalinový park Orel, výlet jsme zakončili v Jeseníku na koupališti. Táborové ohně plné písní a veselých scének. Vlčácký slib se letos poprvé konal u poradní skály.
Dubnový výlet Ledňáčků a Svišťů
2. dubna se konal celodenní výlet na tři kopce na písmeno „V“ – Výšina, 
Veselka a Vyhlídka. Sraz byl u klubovny a přišli: Klárka, Mates, Jirka, Pepa, Pavouk 
a já – Sirka. Jako první jsme vyrazili na kopec Výšina. Na výšině jsme určovali polohu Králík a potom jsme přešli na Veselku. Zjišťovalo se, co je to za město. Podle mapy to byl Červený potok. Popošli jsme trochu dál a chystali se rozdělat oheň. Přitom se vyhlásila soutěž kdo přinese 
nejvíce dřeva. Vyhrál jsem já – Sirka. Pak se učilo rozdělávání ohně pomocí březové kůry. Podařilo se nám to na jedinou sirku a to i přes slabý déšť. Oloupaly se brambory do gulášové polévky s párkem. Zahráli jsme si na slepého lovce. Po obědě se šlo na kopec Vyhlídka. Z vyhlídky jsme já – Sirka a Klárka váleli sudy. Šlo se přes Dolní Hedeč, ke křižovatce (s ulicí Polní), tam jsme se rozloučili pokřikem a šlo se domů.
Sirka
Výlet na Kralický Sněžník 16.10.2010
Řijnový výlet byl zahájen srazem na kralickém autobusku v 7:00. Z mladších členů se dostavili: Kuba P., Jirka G., Kuba D., Fíla, Kryštof, Býček, Marťan, Pavouk, Sirka, Nony, Fanda a Matuš. Z dospělých přišli: Fanda, Renek, Magda, Jirka, Hanka, Námořník. Čtyřmi auty jsme se dopravili na parkoviště Dolní Morava a odtud již vesele pěšky směr vrchol s nadmořskou výškou 1423 m.n.m.
Trasa vedla po obvyklé žluté turistické značce. Po několika přestávkách na doplnění tekutin, ulehčení batůžků od svačin či jen kocháním se okolní přírodou nás po 11 hodině přivítalo slůně a před 12 jsme již mrzli na vrcholu Sněžníku. Nutno také dodat, že jsme celou cestu hráli několik drobných her a Renek nás průběžně seznamoval se zeměpisnými i historickými fakty o Kralickém Sněžníku.
Celou cestu nám počasí moc nepřálo, jen na několik chvil se roztrhala mlha a bylo vidět alespoň na sousední hřebeny. Nejchladněji a největrněji bylo přímo na vrcholu Sněžníku, kde dokonce sněžilo.
Zpáteční cesta vedla přes polskou chatu Schronisko. Osmnáct čajů a drobné občerstvení v nás rychle zmizelo. Následoval návrat do ČR, červena značka zkrátila cestu do údolí řeky Moravy. Trasa byla dlouhá cca 20 km. Přibližně v 17 hodin skončil další super výlet.
Námořník
Mladějovská dráha
Oslava 2. výročí světlušek a 3. výročí vlčat
V pátek 17.9. se v budově gymnázia v učebně zeměpisu uskutečnila již 3. oslava výročí kralických vlčat. Nechyběly ani kralické světlušky, které oslavily své 2. výročí.
Největší část zabralo promítání fotografií ze skautských akcí za posledních 365 dní. Ševa zpestřila oslavu hrou na tichou poštu, které se zúčastnili i rodiče. Zprávy zněly např.: "Pase se to na pasece, jsou to jeleni"; "Šmoulové se šmoulují, světlušky se radují".
Oslava by se samozřejmě neobešla bez dortů. Za všechny přítomné členy 3. chlapeckého oddílu děkuji a pomyslnou medaili předávám mamince Sirky - Hance Martincové, která letošní dort upekla.
Také děkujeme vedení gymnázia za umožnění oslavy v jejich učebně.
Po táborové porci fotek se přiblížila šestá hodina a s ní i konec oslavy. Ještě bylo potřeba vrátit vše do původního stavu. Zamést, setřít a lavice s židlemi narovnat tak, aby se v pondělí mohla místnost opět použít pro školní účely.
Námořník (18.9.2010)
Zahájení skautského roku 2010/2011
Proběhlo v pátek 3. září. Na autobusovém nádraží v Králíkách jsme se sešli v 15.15 - 14 z nás mělo kola a 3 jeli autobusem. Cyklistická cesta vedla kolem koupaliště a dál po "statkové" cestě, přes Dolní Orlici a Šanov až za červenovodskou faru. Nutno dodat, že na cestě tam nás doprovodil tatínek Fíly. V poměrně namáhavém terénu, kde jsme se trhali na více a méně zdatné byl každý další doprovod dospělého vítán.
Do Červenky jsme dorazili chvíli před čtvrtou hodinou a nedlouho na to začala první společná akce střediska v novém skautském roce. Fanda si pro nás připravil několik disciplín zaměřených na školní znalosti i dovednosti spojené s cestou do školy. V průběhu odpoledne hořel oheň a kdo chtěl, mohl si opéci párek.
Před šestou byla pořízena fotka všech kolařů a pak nás již čekala cesta domů. Tentokrát jsme jeli po hlavní silnici. Vlčata jela pěkně spořádaně a bezpečně. Po krátké přestávce na Dolní Orlici jsme dorazili opět na kralické autobusko, kde jsme se rozloučili a rozjeli se do svých domovů.
První mini výlet na kolách se vydařil a v budoucnu počítáme s častějším zapojením tohoto dopravního prostředku do našich skautských akcí.
Námořník (4.9.2010)
Memoriál Břéti Hampla + bazén 13. února 2010
V sobotu 13. únor
a jsme se sešli na autobusovém nádraží v Králíkách, rozdělili se do dvou aut, zamávali rodičům a vyrazili směrem Česká Třebová. Cestou vlčáci ještě trénovali šifry, které jim Magda připravila, doučovali se uzly, ale také poznávali dopravní značky a na křižovatkách určovali, kdo má přednost.
V České Třebové jsme zprvu nemohli najít vhodné místo k zaparkování a tím došlo k mírnému zpoždění. Naštěstí jsme nebyli sami a začátek závodů se o půl hodiny posunul. Při slavnostním nástupu došlo k rozlosování pořadí startu jednotlivých hlídek.
Vlčácké šestky byly pouze tři. Všechny se společně přesunuly na místo startu a odtud již s několikaminutovými rozestupy vyrazila každá skupinka sama. Naše vyrážela jako poslední. Na tříkilometrové trase plnila následující stanoviště: Hod na cíl, Řešení krizových situací, Rozdělání ohně, Terénní kimovka, Šifrování, Uzlování, Lanová lávka. Překvapením závodu byl sjezd na pekáči. Během jízdy měl závodník za úkol držet v jedné ruce talířek s kostkou dřeva a tuto kostku nevyklopit.
Disciplíny nebyly nijak těžké. Těžký byl terén – vyšlapané c
estičky lesem, z kopce, do kopce. Naše vlčata obsadila krásné třetí místo, dostala diplom a nějakou tu sladkost.
Po závodě jsme se přesunuli do zasl
ouženého bazénu. Nejdříve jsme byli asi deset minut v sauně, aby nám rozmrzli prsty a abychom se celkově prohřáli. Hned na to se osm vlčat rozdělilo do skupinek a užívala si bazénu. Nejvíc času strávili na tobogánu, v malém i velkém bazénu a nevynechala ani vířivku.
Po šesté hodině jsme vyrazili na cestu domů. V autě jsme vzpomínali na závod i bazén, zpívali písničky. Před osmou hodinou jsme dorazili do Králík, všechna vlčata jsme dovezli až domů, rozloučili se a popřáli si dobrou noc.
Tříkrálová sbírka 2010
Skupinky tříkrálových koledníků jsme v letošním roce obohatili o 7 vlčat. V Králíkách a okolních vesnicích bylo vybráno 55 203 Kč.
Živý Betlém 2009
Další ročník (ne)tradičního vystoupení skautů a skautek střediska Bílá liška je za námi. Na konto Likvidace lepry se letos touto cestou vybralo:
v Červené Vodě 6000 Kč, v Králíkách 2952 Kč. Děkujeme všem, kteří přispěli, rodičům účinkujících i účinkujícím samotným.
Podzimní víkendovka v Orličkách 30. 10. - 1. 11. 2009
Orličky malá obec - se třemi stovkami obyvatel – nedaleko našeho bydliště a s krásným přírodním okolím, kde jsme ještě nebyli. Výborné místo pro tradiční podzimní víkendovku.
V předposlední říjnový den v 10.35 nastupují do vlaku červenovodští účastníci (Lukáš, Fanda junior, Dan a Radek) a o několik minut později nastupujeme i v Králíkách (Sirka, Jirka, Marťan, Kryštof, Ondra K., Šmoula, Kuba D., Kuba P., Matěj a Námořník). V Jablonném přesedáme na autobus a ten nás téměř v pravé poledne dováží do Orliček. Než jsme začali stoupat k faře (naší ubytovně) srdečně nás přivítal pan farář a ukázal nám faru. Bylo potřeba uvařit o
běd a donést dřevo ke kamnům v ložnici a v jídelně. Před jídlem jsme se stačili ještě ubytovat a 12 mladších účastníků bylo rozděleno do tří družstev. K obědu byla francouzská polévka a špagety s omáčkou a kečupem. Během jídla byly zveřejněny informace k odpolednímu programu – vycházce na Suchý vrch.
Venku byla sice zima, ale svítilo příjemné podzimní sluníčko. Na cestě k Hvězdě jsme hráli potopu i nálety a také odlévali stopy. Na Hvězdě jsme ještě hráli štafetové závody, které vyvrcholily „Honem na vedoucí“. Slunko se však již sklánělo k západu a my se rozhodli necha
t Suchý vrch na někdy jindy. Náladu nám trochu pokazily dosud neztvrdlé sádrové odlitky. Hned po návratu jsme zatopili v krbových kamnech. Pan farář přivezl další dřevo a to bylo potřeba odnosit na faru. Zanedlouho přijel Vojta s Fandou a pomohli s programem. Hrálo se na schovku, sardele, turnaj v piškvorkách, stolní tenis, ... K večeři byl chléb s rybí pomazánkou a čaj. Na cestě do hajan nás doprovázel Vojta se čtením příběhu z Knihy džunglí: Túmé, miláček slonů.
Hlavním sobotním programe
m byl výlet do Bystrce na skautské tábořiště, kde jsme tábořili v roce 2007. Cestou jsme krom obvyklých her hráli např.: Mrazíka a Poznávání stromů v družstvech. Na tábořišti jsme rozdělali oheň a během přípravy oběda vyráběla vlčata domečky pro skřítky. Po obědě dorazil i Renek, zahráli jsme si ještě Vyvolávání čísel a pak jsme již vyrazili podobnou cestou zpět do Orliček.
Večerní program byl zaměřen na Halloween – vlčata vyráběla origamy (např.: netopýři pak krásně vyzdobili místnost), barvami na tělo vytvořila na sobě strašidelné masky, vymýšlel se strašidelný příběh (ve kterém ďábel zaklel duše hříšníků do drahých kamenů a ty pak ukryl ve sklepení orličské fary), posledním bodem byla štafeta s jablkem. Ten den vlčata usnula než bys řekl švec... Chvíli na to, jsme je však probudili (což byl téměř nadlidský úkol) a požádali je při pomoci hledání drahých kamenů (do kterých zaklel ďábel duše). Strašidelnou cestu po svíčkách do sklepení fary všichni zvládli a za nedlouho opět spali.
Nedělní ráno bylo ve znamení úklidu. V jedenáct hodin jsme se šli podívat do kostela na mši. Po obědě jsme vyrazili auty na nádraží v Jablonném a před druhou hodinou odpolední skončila naše další celkem povedená výprava.
Tříkrálové plavání 2009